Mammut Klettersteig „Schweifine“ – obtížnost B (C/D)

Stručná charakteristika: Jedeme-li do Zermattu a nemáme-li zrovna nějaké vyšší cíle (tj. např. Matterhorn či Dufourspitze), jde o ideální způsob, jak poznat nejvyhlášenější turistické centrum Švýcarska a vyhnout se davům. Cesta je přizpůsobená různým „výkonnostním“ úrovním – začátek je velmi snadný, postupně se přitvrzuje. Značka PPP = panorámata prostě parádní. 

Příjezd a parkování: Při kvalitě švýcarského dopravního značení nemáte šanci odbočku na Zermatt minout. Takže jen pro jistotu – v městečku Visp zahněte směr Zermatt a Saas Fee/Saas Grund po silnici 212 a v obci Stalden pokračujte po silnici 213 směr Zermatt. Auto je nutné zaparkovat v městečku Täsch, které je v podstatě jedno velké parkoviště. Odtud dále do Zermattu není dovoleno jezdit autům, výjimku mají jen taxíky s povolením a elektromobily. Tento striktní zákaz zde už platí bezmála 85 let. Parkoviště si můžete vybrat buď soukromá, nebo velký parkovací dům vedle nádraží. Ceny se zpravidla moc neliší, obecně platí, že čím blíže k centru a nádraží, tím cena stoupá. Někteří majitelé parkovišť nabízí i odvoz taxíkem až do Zermattu. Pokud zvolíte dopravu pravidelným vlakem, není třeba se bát, že čekání bude příliš dlouhé – vlaky jezdí ve dvacetiminutovém intervalu, jízdné je 8 CHF (v roce 2014).

Přístup: S nadsázkou nejtěžší na celé cestě je najít odbočku na stezku nad Zermatt :-). Od nádraží se vydejte vpravo po „centrální třídě“ Zermattu, ulici Bahnhofstrasse. Cesta je značená jako turistická stezka směrem na Trift. Když se moc nezakoukáte do výloh se suvenýry, po cca 300 metrech je Alpin Center, informační centrum, kde podají informace o počasí, túrách i ferratě, kousek za ním a těsně před restaurací Helvetica pak značka náhle odbočuje vpravo po chodníčku mezi domy a od této chvíle máme Zermatt téměř sami pro sebe (pro ty, kteří to i přes tuto přesnou instrukci minou – pokud přijdete až na náměstí s kostelem, jste už moc daleko :)). Davy zmizí a zůstává jen červená turistická značka, která se nejdříve klikatí mezi domky, pak stoupá nad Zermatt mezi stromy a po loukách s typickými dřevěnými seníky. Stále pokračujeme do kopce po turistické značce směr Trift, až nás zarazí tabule s nákresem ferraty. Přístup ke skále zabere cca 30 minut.

Výstup: Ideální místo na oblečení se do výstroje tu moc není. Buď se lze do sedáku soukat na stezce, případně kousek výš pod stromy. Autoři této ferraty mysleli na amatéry i zkušené borce, proto ji rozdělili na tři úseky. První (označovaný jako A) je nejlehčí, obtížnosti B, a jde převážně o lehké lezení po skále střídané s chodeckými pasážemi, je krátký a lze z něj sestoupit jednoduše do Zermattu. Výstup nám zpestří ještě odpočinek u více než 200 let staré salaše, tzv. Beresina Haus, od níž jsou skvostné výhledy na masiv Monte Rosa (Matterhorn nám zatím zůstává skryt). Druhý úsek (B) je pak už hodnocen klasifikací C/D, je však také poměrně krátký, lezec už si však vyzkouší opravdový pohyb ve vertikále okořeněný maličko převislou skálou – železných pomůcek je vždy dostatek. Z druhého úseku se lze vrátit opět na úsek A a odtud sestoupit do Zermattu. Byla by však velká škoda nechat si ujít poslední úsek C, který je tím nejlepším, co ferrata nabízí - žebříky drátěné i celokovové, kolmé i maličko převislé, kramle na převislé stěně, slézání dolů a vylézání nahoru, kohoutek ve skále, z něhož voda neteče, dřevěná socha Madony ve skále… a konečně impozantní kulisa Matterhornu! Kouká na nás a dívá se, jak nám to jde…
Všechny tři úseky jsou odděleny chodeckými pasážemi v lese, které sice nejsou moc záživné, o to více se ale můžeme těšit na samotné lezení. Konec ferraty je opět trochu turistický, to však s ohledem na nádherná panoramata vůbec nevadí. Celkově nastoupáme (a pak i sklesáme) 791 výškových metrů.

Sestup: Od místa, kde ferrata končí, se vydáme ještě kousek vzhůru po pěšince, až se bude křížit s další stezkou, a po této již značené cestě už budeme klesat až dolů do Zermattu zpět k nádraží. Nad hlavami budou kroužit paraglidisté, kteří mají své místo k přistávání těsně vedle turistické stezky. Sestup nám zabere něco málo přes jednu hodinu a kolena dostanou trochu zabrat.

Ideální sezóna: červen - říjen

Vlastní hodnocení: Ideální způsob, jak strávit den v Zermattu a uniknout přitom davům turistů mířících na Gornergrat, Rothorn, Schwarzsee či Klein Matterhorn. Ne že by to tam také nebylo krásné (to zase ano), ale takto máme možnost si vychutnat nádherná panorámata v klidu a ještě se přitom protáhnout. Na celou akci nám stačí půlden, celkově cca 3,5 hodinky i s kocháním, jde tedy o pěkné doplnění pobytu v Zermattu. Samotná ferrata je pěkná a hravá, zdlouhavé jsou jen chodecké pasáže lesem, jinak z ferraty je zřejmé, že se ji autoři snažili udělat co nejatraktivnější. To ji sice dělá zajímavou, i tak jsou ale nejparádnější ty výhledy okořeněné akčním pojetím :). Na ferratu je potřeba nastoupit v pěkném počasí a to není jen nutnost, ale zároveň i významné doporučení – jen tak si lze opravdu vychutnat všechna panoramata. Po mokrých dnech jsou chodecké pasáže v lese rozblácené a kloužou. Určitě je dobré vzít si sebou dostatek vody, zvláště v horkých dnech, kdy ve skále není žádný stín.

Zajímavé tipy v okolí:

• Celý Zermatt a okolí.
• Údolí Saastal – ferraty v Saas Grund, např. skvělý Jägihorn Klettersteig

Odkazy:

• Informace k ferratě (části C)
• Nic moc, ale i tak mapa Zermattu (stejnou dostanete v IC)

Doporučujeme:
Ferratám ve Švýcarsku je věnován i náš nový vymazlený ebook "Nejlepší ferraty Švýcarska".